Výbava portrétního fotografa

Můžete mít vybavení za stovky tisíc, ale stejně je jednou z nejdůležitějších věcí umět bezvadně ovládat svůj fotoaparát. Ideálně poslepu. Doslova. I kdyby vás o půlnoci po divokém večírku vzbudili, jak dostanete do rukou svůj přístroj, měli byste bez přemýšlení zvládnout nastavit Svatou Trojici "ISO, čas a clonu". 

Nic jiného totiž k focení nepotřebujete. Tedy krom trochy teorie, dobrého oka, světla a dostatečné praxe. Dobrá, možná se ještě hodí funkce posunutí expozice a ovládání ostřících bodů. Ale to dle mé letité fotografické zkušenosti opravdu stačí. 

Jsou situace, kdy je rychlost přenastavení fotoaparátu zvlášť nezbytná. Ne, nemluvím o focení divokých šelem v savaně. Mluvím o focení dětí! Tahle stvoření neposedí a dobrý záběr musíte doslova ulovit. Tady jde o zlomky vteřin. Jste pomalí? Utečou vám ty nejhezčí záběry. A to by byla škoda, ne?

Objektivy

Tedy vlastně... objektiv! Je to tak, možná bude někdo kroutit pochybovačně hlavou, ale já osobně na portrétní fotografování používám jen jeden objektiv. A to "pevnou padesátku". Má větší světelnost a umí dobře pracovat s hloubkou ostrosti. Oceníte taky, že se s ní dá fotit v horších světelných podmínkách.

Jedinou výjimkou je ono focení dětí. Pro tyto případy nosím ještě jedno širší sklo (zoom objektiv jehož předností je vysoká světelnost v celém jeho rozsahu), do kterého se mi vejde větší úhel záběru a můžu si zoomem děti přitáhnout a vychytat tak všechny hezké záběry. 

U portrétu chceme oddělit fotografovanou osobu od okolního prostředí a rozostřit pozadí. 

Odrazná deska

Nezbytná součást každého dobrého portrétního fotografa. Skládá se z pěti ploch. Z černé, bílé, stříbrné, zlaté a z rozptylky. Nejvíc se mi osvědčila kruhová 1metrová odrazka, a tak z 90 % používám jen stříbrnou plochu. Ta totiž působí nejpřirozeněji. Zlatá nám hází teplejší odstín. Černou si můžeme zastínit. Bílou můžeme použít, když je víc sluníčka, než chceme, a stříbrná nejde použít. 

Na portrétu jsou nejdůležitější oči. A ty pomůže odrazná deska hezky rozsvítit. 

Když to tedy shrnu, na focení odcházím s "kabelkou", ve které trůní fotoaparát, na něm "pevná padesátka" a v ruce pevně třímám odraznou desku. Hotovo:-)

Vše ostatní mám totiž v hlavě. Teorii, kompozice, dopadající světlo, pózy, nápady pro konkrétní focení. Vždyť každé focení je jiné! 

S sebou v rukávu nosím ještě pár taháků, většinou póz. To kdybych měla jó okno. Ale na každé focení se zvlášť připravuji, protože se stále něco mění. Třeba dorazíte na místo, kde si focení předem zodpovědně domluvíte. A ejhle, buď vás tam nepustí vůbec, nebo vás po malé chvíli focení vyvede ochranka jak ve filmu. Ale fotograf, který by neuměl improvizovat, by byl houby fotograf! Takže si posbíráte svých pět fotografických švestek a hledáte další vhodná místa. Já osobně mám ten adrenalin moc ráda...