Jsem Andrea a mám ráda příběhy ...


Fotím, pořádám fotografické workshopy a radím začínajícím fotografům.

Moje životní krédo je "v jednoduchosti je krása!"


Mou vášní je fotit ženy. Ženy všeho věku a nejrůznějších profesí. Každá jsme jiná, každá máme jiné sny a přání. Milujeme nejrůznější věci, místa, jídlo... A právě v tom jsme autentické!

Na chvilku se zastavte a nakoukněte pod pokličku zážitkového fotografování pro všechny (ne)obyčejné ženy. Žijeme v hektické době plné stresu a najít si čas sama na sebe je skoro nemožné? Máme plné hlavy práce, úkolů, dětí, domácnosti, úklidu a jsme stále k dispozici celé rodině. A děláme to rády! Takové my ženy prostě jsme :)

Loučím se s posádkou. Dělám první krok z letadla a... klobouk letííí, je ten tam. To mě vítá sám velký všudypřítomný vítr meltemi. Nasávám ho a cítím vůni soli a moře. Tenhle pocit miluji...

Můžete mít vybavení za stovky tisíc, ale stejně je jednou z nejdůležitějších věcí umět bezvadně ovládat svůj fotoaparát. Ideálně poslepu. Doslova. I kdyby vás o půlnoci po divokém večírku vzbudili, jak dostanete do rukou svůj přístroj, měli byste bez přemýšlení zvládnout nastavit Svatou Trojici "ISO, čas a clonu".

Na mých fotografiích museli být vždy lidé. A to se vlastně dodnes nezměnilo. Samozřejmě jsem si zkusila fotit i vše ostatní: zátiší, subjektivní krajinu, architekturu, makro, sport, divadlo, cihlu i vajíčko (ti, co prošli nějakou fotografickou školou, vědí;)). Ale vždy jsem se vrátila zpět k lidem a mému milovanému portrétu.

Sedám si k malému kulatému stolku a objednávám si tu nejlepší vídeň v Praze. Labužnicky usrkávám a zaposlouchávám se do hry na klavír, která se line kavárnou. U okolních stolečků sedí mladí i staří, všichni o něčem zaujatě debatují.

Srdcaři

02.08.2018

Jsem noční pták, žiju v noci. Ranní vstávání je pro mě utrpení. Až na jednu výjimku .. a to, když jde o zajímavé fotoprojekty 😊

Moc ráda vzpomínám na to, jak jsem sedávala s babičkou v kuchyni u krabice s černobílými, časem zažloutlými fotografiemi, na kterých se objevovaly postavy s již těžce rozpoznatelnými obličeji. A přece jsem se na ně dlouze dívala se zatajeným dechem a před očima mi běžely krátké scény jako ze starého filmu, když babička tichým hlasem vyprávěla, jak...