Věra Brandýsová

Kdo jste a co děláte?

Život za mnou je dlouhý popsaný list, ale KDO JSEM, jsem se nikdy nezamýšlela.

V člověku dřímou neřesti a ctnosti. Neřesti krotím a za své přednosti jsem ráda. Stačilo je objevovat, rozvíjet, realizovat. Kam zpětně dohlédnu, nedovedla jsem být nečinná. Od dětství tvořivá, v mládí mnoho brigád, ... . Zůstává za mnou hmatatelná stopa dědictví v nejrůznější podobě. Kolik houževnatosti, dřiny, odříkání, kolik času a energie.

Okolnostmi jsem sešla z dráhy zubní laborantky a dala se na obor finance, pojištění, pomohla vybudovat a vést velkou agenturu. Objevila v sobě nepoznané a novou seberealizaci, která vyústila v mezinárodní úspěchy. Přes to, po 20 letech mého nadšení, přeťali tyto snahy noví rádoby manažeři a já byla před otázkou, kudy dál? To jsou zákonitosti, kdy přichází mnohé šance. Do cesty se mi nabídla společnost ATT, kterou přijímám s velkou vděčností. Ta mi otevřela znovu srdce a dala další životní rozměr.

Hledání štěstí. Kde a v čem je podle Vás štěstí?

Někdo je spokojen "s málem" a někdo nebude spokojen nikdy. Štěstí může být pomíjivé, vyprchá. Člověk sám sebe stále vychovává vtom, aby si uvědomil, že vidět "jen" barevného motýla je štěstí, rozkvetlou louku, vycházející slunce, ... .

Učím se "flow", soustředit se a vychutnat daný okamžik. Tj. vypustit práci, vnitřní stres, když mám nárok na svou svobodu a vnitřní očistu.

Trvalé štěstí vidím ve fungující a milující se rodině. Tam jsou největší hodnoty lidského bytí, osobní spokojenosti, naplněnosti. Jsem obklopená pěti malými vnoučaty, to přináší hodně nového a radostného, protože život jde dál ve správných kolejích, to je velké štěstí.

Jsem životní bojovník a neumím být lhostejná k tomu, co se kolem nás a ve světě děje. Učím se tím netrápit, vnoučátka mi v tom pomáhají. Svou lidskou čistotou, jak objevují svět, který je dávno objevený, svým dětským myšlením, dětskou komunikací. Mávají, když ráno odcházím a skočí mi kolem krku, když večer přicházím.

Štěstím pro mne je i poznávání zajímavých destinaci a s tím spojené neobvyklé zážitky.

Co je pro Vás v životě opravdu důležité? Aneb životní hodnoty.

Čím je člověk starší, tím si více váží těch pravých a možná pro někoho otřelých hodnot. Aby vyšlo zdravé slunce, bylo dostatek vláhy, lidé se chovali ke své planetě, jakoby to byla jejich zahrada, nedrancovali ji, ale s lidskou zdravou moudrostí ji opečovávali. Je pro mne důležitá kvalitní kultura, do které se rodí děti a která je vychovává. Bez násilí a válek s bezbřehou chamtivosti co je lidstvo na této výjimečné planetě. Jedině tak nám to může vytvářet hodnotné prostředí pro žití a jsme tu jen jednou.

Co je smyslem (Vašeho) života?

Popsaný list života jsem se zlomkem zmínila a ten nepopsaný je přede mnou. Skrytý, tajemný, co ještě přinese? S ohledem na moji fázi života, která byla dříve budovatelská, se nyní překlápí a měla bych mít čas pro sebe, více pro rodinu. Stále dost pracuji. S těmito póly bojuji. Přes to, rodina je smyslem mého života. Hodně jsem jí dala a co jediného si přeji, aby mě nezklamala. 

Kde berete svou životní energii, kde a čím se dobíjíte?

Jsem malý skrytý reaktor. Divím se, že jsem vydržela vše, co mám za sebou, ostatně jako spousta lidských příběhu. Pravda je, že když si myslíte, že hlubší pád nevydržíte, znovu poznáte, že v té lidské bytosti je nevyčerpatelná energie, která vás vytáhne nahoru. A to nemluvím o důležitosti zdraví. Svět je jako pohled na veliké namalované plátno, které se skládá z mnoha detailů. Nabíjí mě pohledy na tyto výstřižky. Například teď vzhlížím k obloze na stříbře se lesknoucí dráty vysokého napětí, které se tyčí mezi lány polí a jsou posety hejny holubů, jakoby číhali na žence obilí, kdy konečně začnou sklízet, aby se pak s nenasytností vrhli na lidské výdobytky zlatého klasu. Tomu všemu dělá pozadí malé bílé obláčky a základ tvoří šťavnaté zelené stromořadí. To je můj reaktor.

Vaše poselství ostatním ženám?

Poznání se musí prožít, jinak nepochopíte a to chce čas. Bývá to jen touha, jak by to mělo být. Naučit se, být spokojen sám se sebou. A pokud se dotknu krásy žen v přívalu propagovaných mediálních celebrit, může to být pro některé těžší. Při tom, každá žena je něčím krásná. Přála bych ženám muže, který je milují takový, jací ženy jsou. Chlapi, kteří jim dodávají sebevědomí, konejší je a projevují jim náklonost, harašení 😊 Jsem vdaná od roku 1981 a co je pro mne velký dar, že mě má manžel stále rád. Jakoby osud chtěl napravit mé dětství. Přála bych ženám, aby si vytvářely svůj obraz, do kterého bude jejich muž stále zamilován. Pro jejich krásu lidskou, ženskou, duševní, partnerskou, .... Mám co dohánět 😊

Jak jste si užila focení?

Andrea je úžasná bytost, která umí dát povzbuzení. Po náročných týdnech mé vyčerpanosti a nevyspání "nebylo vhodnějšího času na focení". O to více si řekl organismus o rehábko a můj mozek, v pudu sebezáchovy, se naladil do rozpustilosti.

Právě při focení jsem si připadala tak trochu jako "celebrita". S něžnou profesionalitou se vžila do okamžiků, kdy jsme společně hledaly vhodná místa pro focení, objevovaly pro převlékání zapadlé kouty starobylé pražské architektury. Což nebylo možné v návalu turistů a tím pádem jsem se stávala otrlejší, odhazovala pás cudnosti a kdybych šla Prahou nahá, vůbec by mi to nepřišlo 😊 Focení bylo pro mne nepoznaným zážitkem, které přineslo jemný humor, také vstřícnost lidí jak v uličkách, tak v zajímavém prostředí tamějších hospůdek, kde jakoby po dvouletém půstu vděční číšníci prahli po vzrušení i nových zážitcích a stali se součástí naší kreativity. Nikdy mi tak nechutnal Aperol a pivní zmrzlina servírovaná v půllitru v krásném prostředí letní zahrady u mlýnského kola Čertovky, kde jsme si s Andreou doprožily pro mne krásný závěr dne v začínajícím přítmí starobylé osvětlené Prahy. Já bych už fotila stále a s novými nápady. A také, kdy už jindy, když jsem to nestihla za mlada 😊

Ostatně, Andrea, byla pro mne velkou inspirací a to i s těmito otázkami. Vytvářejte si příběhy a focení do života žen patří. Měly by si ho dopřát.