S fotoaparátem v ruce

Kdo mě zná, tak ví, jak moc se bojím výšek. Před časem jsem vlezla na Dívčích hradech na asi 1,5 metru vysokou zídku a najednou mě totál ztuhly nohy. Do dnes to nechápu. Nešlo udělat krok tam ani zpět. 

Výjimkou jsou však situace, kdy mám v ruce svůj fotoaparát :) 

Často se mi stává, že stahuji fotky do počítače a když na ně koukám, tak nevěřím vlastním očím... Já jsem vážně byla na nejvyšším místě na trajektu a fotila tam opřená o zábradlí racky?!  

Nebo .. já jsem vážně fotila Anděla na Žižkovských střechách... ?!

Netuším proč tomu tak je, ale jsem za to neskutečně vděčná. Díky svému fotoaparátu se dostávám na tak úžasná místa, která berou dech .. a já je můžu (pro vás i sebe) zachytit. 

Díky focení se dostávám na ta nejúžasnější místa a poznávám lidi, které bych nikdy v "normálním" životě nepoznala.