I čas lze zastavit. Nevěříte?
27.03.2018
Moc ráda vzpomínám na to, jak jsem sedávala s babičkou v kuchyni u krabice s černobílými, časem zažloutlými fotografiemi, na kterých se objevovaly postavy s již těžce rozpoznatelnými obličeji. A přece jsem se na ně dlouze dívala se zatajeným dechem a před očima mi běžely krátké scény jako ze starého filmu, když babička tichým hlasem vyprávěla, jak to tehdy bývalo...
To to uteklo! Něco pominulo, lidé zestárli, někteří zmoudřeli :o) Jen fotografie zůstaly! A s nimi mnoho krásných vzpomínek. Jako by se díky nim zastavil čas...
Na fotografiích bývali všichni svátečně oblečení, načesaní a usměvaví a fotografování bylo vždy velkou událostí. Odtud asi moje láska k černobílému stylizovanému portrétu.
Dnes je
fotografování takřka každodenní součástí našeho života, ale opravdu dobrých
fotografií, které nás chytnou u srdce, je málo.
A když teď nad stejnou krabicí sedávám já se svými dětmi a vyprávím jim svoje příběhy, protože pár fotografií přibylo, i ony bedlivě naslouchají .. dokonce na chvilku odloží tablet a nezlobí ;o) Vždy se ale u fotografií hodně nasmějeme...
Už jako náctiletá jsem běhala po parku s foťákem a hledala objekty mých fotografií. Vždy to ale museli být lidé. Tehdy se ještě fotilo na film, a tak bylo velmi napínavé, kolik fotografií se povede a jak. Pár fotek z té doby mám, ale nikdy nebyly takové, jaké jsem si je přála mít.
O fotografii jsem tehdy nic nevěděla, ale dodnes mě naprosto fascinuje kouzlo zachycení okamžiku...
.. emoce, které z fotek dýchají ..
.. příběh, skrze který k nám promlouvají ..
.. vtahují diváka do děje a nutí ho k zamyšlení ..
.. rozvíjí jeho fantazii a je z nich cítit klid a pohoda ..
.. a taky Láska ..
