I čas lze zastavit. Nevěříte?

Moc ráda vzpomínám na to, jak jsem sedávala s babičkou v kuchyni u krabice s černobílými, časem zažloutlými fotografiemi, na kterých se objevovaly postavy s již těžce rozpoznatelnými obličeji. A přece jsem se na ně dlouze dívala se zatajeným dechem a před očima mi běžely krátké scény jako ze starého filmu, když babička tichým hlasem vyprávěla, jak to tehdy bývalo... 

To to uteklo! Něco pominulo, lidé zestárli, někteří zmoudřeli :o) Jen fotografie zůstaly! A s nimi mnoho krásných vzpomínek. Jako by se díky nim zastavil čas...

Na fotografiích bývali všichni svátečně oblečení, načesaní a usměvaví a fotografování bylo vždy velkou událostí. Odtud asi moje láska k černobílému stylizovanému portrétu.


Dnes je fotografování takřka každodenní součástí našeho života, ale opravdu dobrých fotografií, které nás chytnou u srdce, je málo.

A když teď nad stejnou krabicí sedávám já se svými dětmi a vyprávím jim svoje příběhy, protože pár fotografií přibylo, i ony bedlivě naslouchají .. dokonce na chvilku odloží tablet a nezlobí ;o) Vždy se ale u fotografií hodně nasmějeme...


Už jako náctiletá jsem běhala po parku s foťákem a hledala objekty mých fotografií. Vždy to ale museli být lidé. Tehdy se ještě fotilo na film, a tak bylo velmi napínavé, kolik fotografií se povede a jak. Pár fotek z té doby mám, ale nikdy nebyly takové, jaké jsem si je přála mít.


O fotografii jsem tehdy nic nevěděla, ale dodnes mě naprosto  fascinuje kouzlo zachycení okamžiku...

.. emoce, které z fotek dýchají .. 

.. příběh, skrze který k nám promlouvají ..

.. vtahují diváka do děje a nutí ho k zamyšlení .. 

.. rozvíjí jeho fantazii a je z nich cítit klid a pohoda ..

.. a taky Láska .. 

.. pak se čas zastaví a vznikne krásná vzpomínka :)