Gertruda Čápová

S Gertičkou jsme si psaly docela dlouho, než se naše cesty skutečně setkaly, je stále někde na cestách. Gerta si chtěla splnit svůj sen, nafotit si vlastní book 40+ a zkusit štěstí v modelingu.

Je to žena s velkým Ž, krásná, inteligentní a plná pozitivní energie. Při prvním cvaktutí závěrky hned naskočila do své role. Baletila bosky ve 4:30 za východu slunce na Karlově mostě, točila se a užívala si to na plné obrátky... a my s ní :) A to vstávala ve 2 ráno, kdy za ní dorazila make-up artistka Petra Jurcovic. Jo holt focení je dřina a ne žádný med ;)

Tentokrát byla u focení i moje kolegyňka, fantastická rodinná fotografka Jana Hodalová, která pro nás nafotila pár backstage fotek a natočila krátké video. 

Miluji tyhle spolupráce, když se potkají lidé, které baví tvořit a jejich práce jim dává smysl :) 

Vaše Andrea


Kdo je Gertruda Čápová?

Jsem lékařka, stále zvědavá a zvídavá, věčná optimistka.

Moje oblíbená témata. Co mě baví a zajímá?

Baví mně život, žít ho a radovat se. Baví mě cestovat, poznávat jiné kultury, tradice, jídla, nápoje.

Už od mala jsem ráda cestovala. Možnosti byly vzhledem k režimu omezené, a tak jsem objevovala s rodiči krásy naší země. Na prázdniny jsme ale také jezdili do Bulharska, Rumunska a Maďarska. Když se nám otevřely dveře do světa, začala jsem jezdit nejdřív po Evropě a pak dál a dál na jiné kontinenty a ostrovy. Splnila jsem si několik snů, nejenom cestovatelských. Jsem potápěč a navštívila jsem a potápěla se například na Velikonočním ostrově, Galapágách, Jižní Africe, Hawaii, Francouzské Polynésii, ostrovech v Malajsii, Borneu, navštívila jsem souostroví Markézy, kde žili a jsou také pochováni Paul Gauguin a Jacques Brel. A na svém seznamu mám ještě mnoho dalších zajímavých míst, které bych ráda navštívila a poznala. Pevně věřím, že mi to bude umožněno.

Uchvátila mě polynéská kultura, její písně a tance, které jsou oslavou přírody, kultury a tradic na ostrově Borneo. Lidé jsou zde šťastní i když žijí velice jednoduše. Žijí ve spojení s přírodou.

Mám ráda módu, hlavně vysokou krejčovinu. Vnímám jí jako velké umění. Ráda čtu příběhy módních návrhářů. Příběh každého z nich je velice zajímavý. Nejsilnější je pro mě příběh Coco Chanel. Byla to obdivuhodná žena.

Zajímám se také o výtvarné umění - jsem sběratelkou děl slovenského výtvarníka Marka Ormandíka.

Obdivuji inspirativní ženy, jako je moje kamarádka Maria, která žije v Toskánsku, kde založila Oliwood. Zrekonstruovala velikou usedlost, vyrábí olivový olej, píše kuchařské knihy, fotografuje a vychovává dva syny.

Pokud jde o architekturu, nejvíce mě oslovuje období Art deco, funkcionalismus a český kubismus.

Hledání štěstí. Kde a v čem je podle mě štěstí?

Štěstí a jeho hledání je věčné téma. Má mnoho podob. Já jsem štěstí našla v sobě a prožívám ho každý den. Naučila jsem se meditovat a meditace je pro mě nástrojem zvyšování a prožívání štětí, kdy si šťastné okamžiky vizualizuji. Uvědomila jsem si, že štěstí je v podstatě stav mé mysli. A tak se snažím kontrolovat svoje myšlenky .

Štěstí je už jenom fakt, že jsem opět zdravá. Prodělala jsem rakovinu, v období počátku koronavirové situace, kdy jsem byla operovaná. Jsem vděčná a šťastná, že jsem v pořádku a vše proběhlo bez komplikací. Štěstí mi přináší můj vzdělaný a empatický syn, který se šťastně oženil a nyní si žije svůj vytoužený pracovní sen. Cesta k němu však nebyla lehká, ale svou vírou, snahou a vytrvalostí ho dosáhl.

Co je pro mě v životě opravdu důležité?

To, co je v životě důležité, se zkušenostmi a věkem mění. Ale za velice důležité pořád pokládám vzdělání a vzdělávání se. Stejně tak důležité je moci dělat to, co mě baví a zajímá. Dnes je to hlavně žít život v pravdě a být autentická. Být zdravá a šťastná.

Důležitá je pro mě SVOBODA, o její ztrátu se v dnešní době obávám. A asi nejdůležitější je čas, ten pokládám za nejcennější komoditu. Proto je potřeba prožít každou minutu správně, jsem si vědoma, že už se nikdy nebude opakovat. Takže dnes už také pečlivě zvažuji, čemu a komu svůj čas věnuji.

Co je smyslem mého života?

Na prvním místě samozřejmě vždy bude můj syn , i když už je dnes ženatý a má svou krásnou práci.

Chtěla bych být šťastná a zdravá, naplňuje mě moje práce lékaře, při které mohu být nápomocná v uzdravování pacientů, pomáhat lidem najít ztracenou cestu v životě, předávat svoje zkušenosti mladým lékařům, pomáhat, kde je to třeba. Nepřispívám na charitu, je to pro mě neosobní, a proto dělám věci sama, abych nad nimi měla kontrolu. Například jsem pomohla vybudovat školu na jednom ostrově v Malajsii, kam jsem do uzavření hranic jezdila. Jsem hrdá, že škola funguje a je životaschopná.

A jaké jsou moje životní hodnoty?

Žít naplněný a smysluplný život. Je to dřina a přitom velký úspěch.

K tomu člověk musí mít svůj cíl. Pakliže člověk svůj horizont ztratí, je to cesta do pekla. Přirovnávám to plavbě lodi bez kormidelníka.

Kde beru pozitivní energii a kde si dobíjím?

Přišla jsem na svět zřejmě obdarovaná velkou dávkou optimismu. Vidím pokaždé řešení, nebo příležitost i v takzvaném neúspěchu. Když se mi něco nepodaří nebo jdou věci jinak, než jsem si představovala, tak tomu říkám zkušenost. Časem se mnohé nakonec ukáže jako správné. Nežiji v negativních myšlenkách, nezávidím, nesoudím, takže jednoduše řečeno snažím se nežít v negativní energii. To oslabuje jak tělo, tak i duši.

A kde se nabíjím? Hodně v práci, čím víc se mi podaří pomoci pacientům, o to jsem šťastnější. Procházkami v přírodě, nebo dlouhými túrami ve vysokých horách. A také sportem. Když už nic z toho není možné, tak se jdu aspoň projít do přírody. Cvičím pilates a jógu, což je vlastně forma meditace.

V létě chodím hodně do hor. Úžasné jsou Alpy, protože mám ráda vysoké skály. V zimě lyžuji, modrá obloha a bílý sníh je přímo pohlazením.

Potápím se - podmořský barevný svět je velice uklidňující, chodím na houby, zahradničím, věnuji se zahradní architektuře. Mám také ráda dobré jídlo a dobré víno ve společnosti mých přátel. Nabíjí mě i dobrý film, někdy si odpočinu i u R. Pilcherové, v jejích filmech je krásná příroda, lidé, interiéry a nechybí láska a příběh s dobrým koncem. Vždyť o tom ten život je, obklopovat se pěknými věcmi, lidmi, prostředím. To vše nás také formuje.

Nyní jsem objevila kouzlo Kintsugi - zlatá oprava. Japonská technika opravy porcelánu, nebo keramiky, když se rozbije na kousky. U této činnosti si uvědomuji, že to je jako v životě - skutečný život začíná, když se padá dolů, když se obrazně řečeno roztříštíme, ale pak o to silnější a "krásnější" vstaneme a posuneme se dál.

Život je krásný a vše, co se děje a jak to přijímáme, je jenom na nás. 


Andrejka se mě mimo jiné zeptala, co mě baví. Baví mě poznávat inspirující ženy, jako Andrejka, která vás najednou svým fotoaparátem vytáhne na jiné světlo, dá vám tu radost tančit životem, skákat a radovat se, třeba na Karlově mostě. Při tom si člověk uvědomí, že by si mohl tancovat životem dál. 

Děkuji Andrejko za skvělý zážitek. Děkuji za světlo do mého života.