Božena Neumannová

Kdo jsi a co děláš?

....se ptáš člověka, narozeného ve znamení Vah. Harmonie je pro nás alfa omega všeho, takže je mi líto všech, kdo to budou číst. Nééé, zas tak hrozné nejsme.

Jmenuji se Božena Neumannová, ale od základky mi kamarádi neřeknou jinak než Bobík. Takže jsem Bobík, normální ženská, máma, kamarádka, manželka ve výpovědi.

Vzhledem k současné rodinné situaci mohou být moje pocity subjektivní, ale tak co už.

Živím se masírováním jako OSVČ. Moje práce mě nabíjí, těší mě, že mohu lidem pomáhat se cítit dobře a vyřešit fyzické trable. Potíže s tělesnou konstrukcí, ať už svalovou nebo kosterní mají mnoho příčin. Neseme si genetickou dispozici, špatný pohyb a nepohyb. Těžká fyzická práce ve strnulých pozicích a nešvar současné doby v podobě sezení u počítače. A v neposlední řadě stres a psychické problémy. To vše se podepíše na našem zdraví. Masáže a měkké techniky jsou už několik století nejen relaxem, ale také terapií a prevencí. Tělo je propojená nádoba a péče o zdraví mých "oveček" je pro mě posláním a koníčkem.

Hledání štěstí. Kde a v čem je podle tebe štěstí?

V posledních letech, kdy člověk dozraje do určité fáze klidu a uvědomění vím, že štěstí je v každém z nás, že není třeba ho hledat všude možně. Spokojenost sama se sebou, sebeúcta a sebereflexe přináší uvolnění a potřebný klid. Co vysíláš, to přijímáš. A od toho se odvíjí potom vše ostatní. Mít rád sám sebe a pak můžeš mít rád ostatní. Pečovat o sebe, pak můžeš pečovat o ostatní. A není to o sobeckosti.

Radost z maličkostí, užívání přítomného okamžiku, nechat projít i smutek, dát všemu potřebný čas. Přijmout život tak jak je.

Co je (pro tebe) v životě opravdu důležité? Aneb životní hodnoty.

Vztahy. Jakékoliv. Láska, přátelství, s rodiči, s dětmi. Bez ohledu na pořadí. Každý má své místo. Zdravé vztahy. Empatie. Vyslechnutí. Komunikace. Upřímnost a čest. Tohle vše je recept. Pak jde vše snadněji.

Jistá forma řádu a disciplíny, která tvoří jistotu. Stát si za svým slovem a názorem. Neuhýbat jen proto, že s tím někdo jiný nesouhlasí.

Umět říkat NE. Vážit si věcí, které nejsou samozřejmostí.

Být člověkem, lidská, respektovat.

Co je smyslem (tvého) života?

Smysl života tak nějak přirozeně navazuje na hodnoty.

Miluji své děti. Jsou pro mě to, proč tu jsem. Čas s nimi strávený a že ho bylo hodně a doufám, že ještě bude, je pro mě velice důležitý. Zážitky a vzpomínky. Na cokoliv. Ať už to byl první úsměv, věta, básnička ve školce, vysvědčení, nebo rozbité koleno, noci strávené na pohotovosti, čtení pohádek a usínání v jedné posteli. Až po příjmačky na střední školu, první lásky a vstup do plnoletosti. Pohlazení a věta:" Mami jsem rád, že Tě mám." Diskuse o tom, kdo má větší kus pizzy a že on prdí a ona krká. Je toho tolik.

Člověk o sobě pochybuje, dělá chyby, ale pokud něco můžu říct, aniž by to vyznělo sebestředně, myslím, že jsem to s dětmi koulela a koulím dobře. A až jednou budu odcházet z tohoto světa a oni mě budou držet za ruku, odejdu šťastná.

Miluji svoje rodiče. Nebylo vždy vše růžové, museli jsme si spoustu věcí vysvětlit, prošli jsme těžkými obdobími a v této chvíli procházíme zase. Nicméně, dali mi krásné dětství a hlavně lásku, pohlazení, objetí a podporu. Jsou to fajn lidi a nejlepší rodiče, jaké jsem si mohla přát. Mají už nějaký věk, tak s nimi trávím co možná nejvíc času. A úplně obyčejně. Táta nemá nohu, takže teď už té aktivity není mnoho. Ale povídáme, jíme dobré jídlo, smějeme se, pláčeme. Milují vnoučata a oni zase je. Máma je energická babička, která pořád lítá jak hadr na holi a je stejně praštěná jak její vnučka. Perfektně si rozumí. A děda by si musel stoupnout na stoličku, aby koukal vnukovi do očí.

Tyhle dvě polohy mého života jsou tím smyslem.

Láska k partnerovi mě teď míjí a byť se jí nebráním, není teď tím, co by doplnilo smysl mého života. Důvěra šla do kytek a moje štíty jsou teď v pohotovosti.

Kde bereš svou životní energii, kde a čím se dobíjíš?

Nóóó, to je alchymie. Když to vytáhnu z paty, tak to asi prvotně vychází z disciplíny a jistých kolejí, po kterých se pohodlně jede. Občas nějaká odbočka, ale ne moc. Nesnáším velké změny, špatně se mi s nimi srovnává a chce to vždy víc času. Říkám, že musím mít jistou poruchu autistického spektra.

Potřebuji harmonii. Takže energie vydaná rovná se energie přijatá.

Mám ráda přírodu a život venku. Nejšťastnější a energií nabitá se cítím na horách. V létě i v zimě. Jít do lesa a vnímat ticho. Sedět u řeky a jen poslouchat šumění proudu. Když prší v létě, vůně vypařované vody a brouzdání v kalužích.

Čerstvě posekaná tráva a zpěv ptáků po ránu.

Hodně energie a symbiózy mám ve své práci. Ač je velmi fyzicky náročná, výsledky mi vrací energii a chuť zpět.

Ráda dávám dárky a dělám lidem radost. S přijímáním to už mám trochu horší, ale na tom se pracuje.

Baví mě sport. Hraji golf, miluji lyžování, čas od času se projedu na koni.

Ano, zvířátka, to je další zdroj. Koně a psi. To je čistokrevná energie. Vykydat box a pak se přitisknout ke koni na bok, je zemité pouto k přírodě.

Bezprostřední radost pejska, když se vítá, je k nezaplacení.

Když se sejdeme parta lidí, je nám spolu fajn a zasmějeme se, jdu spát s dobrou náladou.

Sex, pár let už ho žiji plnotučně a je to jízda.

Jsem ráda i sama se sebou.

V čem bych si ale dala 5, je umět odpočívat cíleně a prakticky. Jen tak si lehnout na postel, to mi nejde. To už musí být. Ale člověk se učí.

Podtrženo sečteno pohyb, příroda, práce a přátelé. Od každého trochu.

Tvé poselství ženám.

Vzhledem k tomu, že jsem svým způsobem hodně let a patří do toho i dětství, byla spíš chlapem a prozření přineslo hodně velkou frustraci, se mi poselství hůře předává.

Jsem ráda, že jsem v sobě ženu našla a ještě dolaďuji a v současné chvíli mám v ruce pohrabáč...a fůru vzteku.

Takže bych to shrnula asi takhle:

Nebuďte blbky, starejte se o sebe, nemusíte se rozdat, dovolte si slabost, nemusíte být jen statečné, dovolte si ženskost, plačte, křičte, když to potřebujete....ženy se s Vašimi pocity ztotožní a pochopí a muži...ať si to přeberou. A to platí i obráceně, nechte ty chlapi, když se chtějí o Vás starat, zaplatit Vám večeři, podat pomocnou ruku, ať se cítí jako chlapi a Vy jako ženy. Nemusíte vše zvládnout samy. Ale když to dokážete, jste ve výhodě. Vnímejte tempo muže, ale nežijte ho.

Nedokážu říct, zda je fajn žít ženský život, když nemohu žít ten mužský.

Jsem žena, jsem máma a jsem ráda. Byť to má svá úskalí.

Proto se držím hesla, že žiji svůj život se všemi úspěchy i přešlapy.

Jak sis užila focení?

Nerada jsem středem pozornosti, takže pro mě krok z komfortní zóny. Ze začátku vlastně v nepohodlí a v křeči, jestli to bude vypadat dobře a že musím zastrčit břicho a nesmát se moc, protože mám křivé zuby a schovat nohy, protože je mám žilnaté.

Známe se s Andrejkou už hodně dlouho a obě víme, že si můžeme říct vše na rovinu.

V momentě kdy mi řekla: "Ty vole Bobku, nes.r, jsi pěkná ženská, tak to ukaž," se to začalo uvolňovat.

A pak už jsem stála polonahá v Berounce, máchala mokrou košilí, na mostě se zastavil provoz a mávali mi chlapi z dodávky.

Pak přišel další zlom...vybrat si fotky. Váha...no... Po několika prohlédnutí jsem se začala sama sobě líbit a vybrat pár hezkých byl boj. Ale vyšlo to parádně a jsem moc ráda, že jsem do 50ti stihla nafotit "mladistvé" fotky :-)))

Spoustě lidem kolem mě se fotky líbí a někteří byli hodně překvapení. A co si budeme povídat, všichni v sobě máme nějakou tu ješitnost.

Nejhezčí pocit ale přišel pak, když si dcera jednu vybrala a řekla: "Mami, ty jsi tak krásná."